Možná, že jste to někdy zažili. Má vyjít nějaký herní trhák, vy se strašně těšíte, hltáte všechny informace o hře, sledujete trailery, diskutujete na fórech a pak, když hra konečně vyjde a všude má skvělá hodnocení, tak vás už nemá čím překvapit. Prostě hru dohrajete, je to dobrá hra, ale není tu ten moment překvapení. Proto mám poslední dobou tak rád hry, o kterých se moc nemluví, které moc lidí nehraje nebo se mě osobně nějakým způsobem vyhnuly. Ony jsou ale i tak dobré, jen vyšly ve špatnou dobu nebo prostě nebyly na první pohled moc atraktivní. Ale skvělé na nich je právě to, že nevíte do čeho jdete. Někdy je lepší o hře nic nevědět.
Kdo si vzpomíná na hraní her třeba na Commodoru, kdy člověk strčil kazetu do kazeťáku , čekal půl hodiny a pak teprve zjišťoval cože to má za hru, tak jistě potvrdí, že to bylo v tomto ohledu lepší než dnes, kdy v podstatě o většině her víte jak vypadá, jaké herní principy obsahuje, v jakém prostředí se odehrává a vy si jdete jen nudně odehrát další herní hit. Tím nechci říct, že dnešní hry nemají co nového nabídnout, jen těch informací je někdy až moc a zvědavost se těžko ovládá.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat